TURNOVÝ HÁJ 7


Milí přátelé!
Začátek roku je už v mírném v rozjezdu a s ním i plánované vydání Turnového háje 7.
K jeho výrobě znovu využívám existence Hithitu.
Systém asi znáte od minula, vy si můžete koupit zatím neexistující knihu a já vám ji po vytištění dodám. Cena na Hithitu je 200 Kč včetně poštovného. Kdo chce jenom sedmičku, může ji mít takhle o něco levnější, než pak bude stát. Kdo chce investovat větší částkou, může si vybrat náročnější kombinaci knih nebo i obraz, viz odměny.
Když se do 40 dní celá částka vybere, bude kniha a její křest v divadle Archa, když ne, peníze se vám vrátí.
Tímto Vás zvu i na křest, který se uskuteční 20. února v malém sále Archy za hudební účasti kapel Eturnity
a Katarzie. Knihu pokřtí Jitka Vodňanská a Ladislav Snopko.
Zdraví Eva

https://www.hithit.com/cs/project/5749/turnovy-haj-7-sedma-kniha-sloupku...

Ukázka z nové knihy:

BAMBULINÁRE SI, FIFINÁRE NO

Chystám se s kamarádkou na Sicílii. Chceme ostrov projet na vlastní pěst půjčeným fiátkem, prozkoumat města podél pobeží a zjistit, jak funguje agroturismus. Italsky umím sice jen „kvanto kosta kvesta rivista“, což znamená „kolik stojí tento časopis“, ale to vůbec nevadí. Právě naopak. Těším se, že se na týden vymaním ze zajetého kolečka slovních pojmů a jejich významů, nechám myšlenky volně plynout a budu jen improvizovat. Někdy mi připadá, jako kdyby řeč nebo jazyk byly pro nás základ, že i naše představy, které by měly být plné fantazií, jsou zbytečně uvězněné ve slovech, se kterými bychom si mohli alespoň víc hrát.
Před odletem ještě absolvuju přestřelku s operátorem:
„Dobrý den, zítra letím na Sicílii a chtěla bych se ujistit, že mám roaming.“
„Sicílie… to máme Řecko,“ odpovídá operátor.
„Ne, to máme Itálii.“
„Itálie není v Evropské unii, takže to bude problém.“
„Itálie je v unii.“
„Aha, takže to bude ok. Užijte si to, a nezapomeňte navštívit Athény…“
Druhý den přilétáme do Palerma, zkouknem legendární kapli Cappella Palatina s arabsko-normanskými mozaikami a jedeme se najíst. Stavíme v pizzerii s nápisem Aperto, objednávám těstoviny s haldou parmazánu a domácí víno. Místo „prošuto“ mi z pusy vylítne „prostituto“, Italové jsou ale chápaví, takže přinesou správně vepřovou šunku, a od té chvíle jsme jejich „belisime siňore“. Nudle sice mírně plavou v oleji, ale stačí prostě říct „olio bruto“, číšník hned pochopí, jídlo vymění a jako pozornost přináší grappu. Začnu si rozjařeně broukat „kózi píkolá“, obsluha se přidává, opakuju název restaurace Aperto a zvedám palec. Později zjistíme, že „aperto“ znamená otevřeno.
Mírně zgrapované vyrážíme na pláž, nebaví nás opalovat se v plavkách, tak si je svlékáme a leháme si stranou od turistů.
V cuku letu jsou u nás dva policisté na motorkách.
„Questa non è una spiaggia per i nudisti,“ řekne přísně jeden z nich.
„Špágy pro nudisty? Non, grácie, massívo manžáre in Aperto,“ zavtipkuju.
„Spiaggio je pláž, jdou nás zatknout, neprovokuj,“ prosí Renata.
Mlčíme. My komplet nahé, oni po bradu v kůži.
„Kvanto kosta kvesta motočikleta?“ chci odlehčit situaci a odvést pozornost od tématu, ale na karabiniéra moje vyšisovaná blond patka nezabírá.
„Umíš anglicky, francouzsky, čínsky, můžeš to dát nějak dohromady? Řekni, jestli můžem bejt aspoň nahoře bez.“
„Kózi píkolá?“ snažím se navodit atmosféru z restaurace, ale hoši nehnou brvou.
„Řekni prostě jenom vršek jo, spodek ne,“ ztrácí nervy Renata.
Moje představivost se rozjíždí na plné obrátky: „Bambulináre SI,“ řeknu a ukážu na svou hruď.
„Fifináre NO,“ zakryju si spodní část těla šátkem s buddhou.
„Bambulináre si, fifináre no,“ mumlají mládenci zmateně a odjíždějí.
Zbytek výletu už proběhl bez lingvistických potíží. Řecko je prostě boží.